Shrnutí článku
• Ratingové agentury vydělávají na riziku
• Model „issuer pays“ zajišťuje stabilitu
• S&P Global roste díky datům
• Trh ratingů ovládá oligopol tří hráčů
• Největším rizikem je reputace
Když se ekonomika zpomaluje a volatilita roste, investoři hledají jistotu ne nutně v cenách, ale v informacích. A právě na tom stojí byznys model ratingových společností, jako jsou S&P Global, Moody’s nebo Fitch. Tyto firmy nejsou vidět tolik jako velké technologické společnosti, přesto tvoří páteř finančního systému. Jejich úkolem je hodnotit riziko a čím je svět rizikovější, tím víc vydělávají.
Byznys model: Platí ti, koho hodnotíš
Na první pohled paradoxní model „issuer pays“ (platí emitent) zní kontroverzně. Firmy platí za to, aby získaly rating. Ale právě tento systém udržuje ratingové agentury v centru kapitálových trhů.
Například S&P Global Ratings účtuje poplatky za hodnocení dluhopisů, úvěrů i celých finančních produktů. Každé vydání firemního nebo státního dluhu téměř jistě zahrnuje jejich analýzu.
Zásadní je, že ratingové agentury nejsou cyklické jako banky. Vydávání dluhu probíhá i během recesí, někdy dokonce víc, protože firmy refinancují drahé úvěry. Tím pádem se příjmy S&P Global a Moody’s drží stabilní i v dobách, kdy jiné sektory trpí.
S&P Global: Více než jen ratingy
Dnes je S&P Global (SPGI) diverzifikovaná datová společnost. Pouze zhruba 40 % tržeb tvoří ratingová činnost. Zbytek pochází z analytických platforem, finančních dat a indexů (včetně S&P 500, který licencuje ETF fondům po celém světě).
V roce 2024 měla firma tržby přes 13,5 mld. USD a čistý zisk kolem 5,1 mld. USD s marží nad 35 %. Dlouhodobě roste o 8–10 % ročně a má návratnost vlastního kapitálu přes 50 %. Tento růst není založený na expanzi aktiv, ale na poptávce po informacích, tedy produktu, který se s digitalizací stává ještě cennějším.
Ratingový trh jako oligopol
Globální trh ratingů drží tři společnosti: S&P Global, Moody’s a Fitch Ratings. Ty dohromady ovládají přes 95 % světového trhu. Bariéry vstupu jsou extrémně vysoké – důvěra, licence, metodika i globální síť. V podstatě jde o informační monopol, který funguje legálně a s vysokými maržemi.
Když se například zvýší objem státního zadlužení nebo firemních emisí, což je aktuální trend napříč ekonomikami, rostou i příjmy agentur z poplatků za ratingy. Zatímco dlužníci se obávají vyšších sazeb, ratingové firmy vydělávají na samotném objemu vydaného dluhu.
Riziko: Reputace a regulace
Jediným reálným rizikem jsou regulatorní zásahy. Po finanční krizi v roce 2008 čelily agentury obvinění, že svými vysokými ratingy přispěly ke vzniku hypoteční bubliny. Od té doby je trh přísně regulován a transparentnější, ale reputační riziko zůstává.
Dalším limitem může být zpomalující se aktivita v korporátním financování, pokud by trh s novými emisemi dlouhodobě stagnoval, růst příjmů by se zpomalil.
Shrnutí
Ratingové agentury jsou často přehlížené, ale jejich model je odolný vůči krizi i inflaci. S&P Global stojí na pomezí informací a kapitálu a právě to z ní dělá firmu, která profituje z růstu i z nejistoty. Když trhy rostou, vydělává na datech a indexech. Když klesají, vydělává na ratingových zakázkách. V prostředí plném rizik a rostoucích dluhů je to tak paradoxně jeden z nejstabilnějších byznysů současnosti.
Pro portál SmartTrader připravil Honza Ottis