Na první pohled to nedává smysl. Centrní banky po celém světě udržují historicky vysoké úrokové sazby, inflace je sice na sestupu, ale stále nad cíli, a reálné náklady financování jsou pro firmy nejvyšší za posledních 15 let. A přesto akciové trhy, obzvláště americké indexy jako S&P 500 nebo Nasdaq, rostou. V květnu 2025 se sentiment investorů blížil euforii. Jak je možné, že trhy šlapou, přestože makroekonomické podmínky by jim měly podle učebnic spíše překážet?
Efekt zpoždění
Jedním z hlavních vysvětlení je zpožděný efekt měnové politiky. I když jsou sazby vysoké, jejich dopad na reálnou ekonomiku a zisky firem se projevuje až s odstupem. Firmy mají často dlouhodobé kontrakty, zajištěné financování a velká část spotřeby je udržována z úspor nebo subvencí. Žádná ekonomika se nezastaví ze dne na den. Proto může trh krátkozrace více věřit příběhu o poklesu sazeb než realitě jejich aktuální úrovně.
Likvidita a očekávání
Na trzích často nehraje prim realita, ale očekávání budoucnosti. A v tomto ohledu je sentiment jasný: většina investorů věří, že v druhé polovině roku 2025 dojde k poklesu sazeb. Fed i ECB sice nejsou jednoznačné, ale trh čte mezi řádky. V kombinaci s pozitivními daty z korporátních zisků a nižší inflací se tvoří prostředí, kde je risk-on chování logické. Tisk peněz sice zpomalil, ale peněz je v systému stále dost – banky, fondy i retail mají kam investovat a FOMO efekt tlačí ceny výš.
Tech jako jiný typ investice
Dalším faktorem je změna složení indexů. Růst amerických trhů je tažen zejména několika technologickými giganty (tzv. Magnificent 7), které fungují spíše jako infrastruktura ekonomiky než cyklické firmy. Společnosti jako Nvidia, Microsoft nebo Apple mají extrémně silné rozvahy, vysoké marže a výrazné bariéry vstupu. Tyto firmy nejsou tolik citlivé na cyklus nebo náklady dluhu, což z nich dělá nový typ blue-chipu. Investoři do těchto firem neinvestují do ekonomiky, ale do trendu, například AI.
Strach z neúspěchu
K paradoxnímu růstu přispívá i mentální a behaviorální faktor. Nikdo nechce zůstat mimo rally. Retail i institucionální investoři cítí tlak být zainvestován, i když vnitřně tuší, že trh je předražený. To vytváří spirálu, kde korekce nenastává, protože žádný propad nedává smysl oproti alternativě. Výnosy z dluhopisů jsou sice vysoko, ale nenesou růstový potenciál. Cash v bankách je neatraktivní, a tak peníze končí na burze.
Kdy to může skončit?
Tato situace nemůže trvat věčně. Pokud nedojde ke skutečnému poklesu sazeb, trh si začne uvědomovat, že valuace jsou přestřelené. Pokud se zpomalí zisky firem nebo vzroste inflace, může nastat rychlý přepřet. Klíčem je rozdíl mezi přáním trhu a realitou fundamentů. Když se tato díra příliš rozevře, máme zaděláno na korekci.
Závěrem lze říci, že trhy rostou navzdory vysokým sazbám, protože investoři věří v lepší zítřky. Hnacími silami jsou víra v pokles sazeb, přebytečná likvidita a dominace technologických firem. Ale jako vždy, když trh ignoruje fundamenty příliš dlouho, hrozí prudší vystřízlivění. Pro investora je klíčové rozumět tomu, co trh táhne vzhůru, a být připraven i na opačný směr. Protože růst ve stínu vysokých sazeb není normální stav – je to dočasný paradox.
Pro portál SmartTrader připravil Honza Ottis.