Strategie pravidelného investování (tzv. dollar-cost averaging) a pasivní přístup prostřednictvím indexových ETF se za poslední dekádu staly téměř univerzálním doporučením pro retailové investory. Statistická data tuto logiku podporují. Jde totiž o model, který historicky fungoval velmi efektivně. Současný tržní a makroekonomický kontext ale ukazuje, že bezmyšlenkovité aplikování těchto principů může být v určitých fázích trhu problematické. Růstový trend, který táhne většinu indexů, není rovnoměrný a prostředí, v němž tyto strategie vznikaly, se zásadně proměňuje.
Dollar-cost averaging eliminuje nutnost časovat trh a umožňuje rozložit riziko vstupu. Ve scénáři trvale rostoucího trhu je tento přístup vysoce funkční. Pokud se však trh dlouhodobě pohybuje do strany, nebo je ovlivněn strukturálně vysokými valuacemi, začíná být otázkou, zda tento přístup skutečně plní očekávání. Reálné příklady, jako Japonsko v devadesátých letech nebo americký index Nasdaq mezi roky 2000 až 2013, ukazují, že i s DCA může investor zůstat v dlouhodobě stagnujícím výnosovém pásmu.
Riziko koncentrace a falešné diverzifikace
Indexové investování je obecně vnímáno jako synonymum diverzifikace. Problém však nastává ve chvíli, kdy samotné indexy tuto diverzifikaci ztrácejí. Dnešní struktura indexu S&P 500 je extrémně koncentrovaná a více než 30 % hodnoty drží sedm technologických gigantů. Investice do indexu tedy zdaleka neznamená expozici na širokou ekonomiku, ale spíše na vybraný technologický sektor. To s sebou nese významné specifické riziko, které odporuje původní myšlence pasivního investování. Jedna negativní událost u vybrané společnosti tak může výrazně ovlivnit výnos celého portfolia.
Bez kontroly portfolia může být pasivita iluzí
Aby DCA a pasivní přístup skutečně fungovaly, je nezbytné pracovat s aktivní kontrolou nad portfoliem. Většina drobných investorů však neprovádí pravidelný rebalanc, neanalyzuje sektorovou alokaci a přehlíží váhové zastoupení jednotlivých složek. Výsledkem pak není pasivní investování ve smyslu stabilního a predikovatelného růstu, ale expozice na úzký a často přepálený segment trhu. Investor tak podstupuje riziko, aniž by si ho byl plně vědom.
Modernizace tradičního přístupu
Řešením není zavrhnutí DCA nebo indexových fondů, ale jejich moderní uchopení. V prostředí rostoucích sazeb, geopolitického napětí a technologické transformace je vhodné kombinovat základní ETF s tematickými fondy, regionálními expozicemi a případně individuálním výběrem akcií. Sledujte proto makroekonomická data, vývoj valuací a mějte vždy připravený plán pro situaci, kdy budete chtít výnos čerpat, nikoli jej pouze akumulovat. DCA může být vynikajícím nástrojem za předpokladu, že bude používán vědomě a strategicky, nikoli automaticky.
Pasivní neznamená bezmyšlenkové
Pasivní investování v dnešní době není neutrálním rozhodnutím. Znamená konkrétní expozici na konkrétní společnosti a sektory. A právě proto by mělo být vědomé, informované a strategické. Investoři, kteří doplní svůj pravidelný nákup o analýzu, rebalancování a základní orientaci v tržní dynamice, mají vyšší šanci na dosažení reálného výnosu. V době, kdy „pasivita“ často znamená souhlas s koncentrací a sázku na jediný tržní narrativ, je potřeba investovat s rozvahou, i když to vypadá jednoduše.
Pro portál SmartTrader Honza Ottis