Shrnutí článku
• Éra nulových sateb změnila chování firem
• Dluh se stal levnou růstovou zbraní
• Buybacky nahradily produktivní investice
• Refinancování maskovalo slabé firmy
• Rostoucí sazby odhalují zranitelnost
Po více než deseti letech rekordně nízkých úrokových sazeb se mění pravidla hry. Firmy, které si zvykly financovat růst prakticky zadarmo, čelí prostředí, kde kapitál znovu něco stojí. To, co dříve bylo strategickým rozhodnutím, se dnes stává existenční otázkou. Nízké sazby totiž nezměnily jen firemní rozvahy, ale i samotnou DNA podnikání.
Levné peníze jako droga růstu
V období po finanční krizi roku 2008 se kapitál stal neobvykle levným. Centrální banky zaplavily systém likviditou, úrokové sazby klesly na nulu a firmy začaly vnímat dluh jako standardní nástroj růstu. Zvyšování zadlužení přestalo být rizikem, stalo se strategií.
Díky téměř beznákladovému financování se firmy naučily nahrazovat vlastní kapitál dluhem. Využívaly ho nejen na investice, ale i na zpětné odkupy akcií, dividendy a akvizice. Tím se zvedala hodnota akcií, ale zároveň klesala odolnost rozvah. Dluh, který měl být nástrojem rozvoje, se stal součástí firemní identity.
Buybacky místo inovací
Nízké sazby vytvořily iluzorní efekt efektivity. Místo aby firmy investovaly do výzkumu, digitalizace nebo produktivity, často volily finanční inženýrství. Zpětné odkupy akcií snižovaly počet akcií v oběhu a zvyšovaly zisk na akcii, i když reálný růst chyběl.
Podle dat Goldman Sachs tvořily v letech 2015 až 2022 buybacky a dividendy více než 90 % veškerého volného cash flow firem z indexu S&P 500. Tím vznikl trh, který rostl, i když ekonomika zpomalovala. Výsledkem je svět, kde růst zisků nepochází z vyšší produktivity, ale z finanční manipulace.
Refinancování jako reflex
Firmy si v době levných peněz zvykly na neustálé refinancování. Místo splácení starého dluhu si jednoduše půjčovaly nový, s nižším úrokem. Tento mechanismus fungoval bezchybně, dokud sazby zůstávaly nízké. Když se však po roce 2022 začaly prudce zvyšovat, ukázalo se, že část korporátního světa žila na „úvěrovém autopilotu“.
Refinancování se z rutiny stalo problémem. Podle Moody’s bude v letech 2025–2027 splatné více než 3,5 bilionu dolarů korporátního dluhu, a to při dvojnásobných sazbách oproti období před pandemií. Mnoho firem tak bude čelit realitě, kdy se úroky stávají hlavní položkou rozpočtu.
Změna cyklu a odhalení slabých hráčů
Současné prostředí odhaluje, které firmy skutečně vytvářejí hodnotu a které přežívaly díky levnému kapitálu. Společnosti s nízkou ziskovostí, vysokým zadlužením a závislostí na refinancování nyní čelí tlaku investorů i věřitelů.
Rozdíly se projevují i mezi sektory. Technologie a zdravotnictví těží z vysokých marží, zatímco cyklická odvětví jako maloobchod, nemovitosti nebo doprava pociťují bolest. V realitním sektoru se úrokové náklady během dvou let zvýšily o desítky procent, což už tlačí některé fondy k prodeji aktiv.
Dluh jako genetická změna
Leverage není jen účetní pojem. Je to způsob myšlení. Generace manažerů vyrostla v prostředí, kde kapitál byl prakticky zdarma a růst znamenal expanzi dluhu. Tento přístup se stal reflexem i v časech, kdy ekonomické podmínky volají po opaku.
Firmy se teď musí učit znovu hospodařit s vlastním kapitálem. Vysoké sazby oddělují spekulativní modely od udržitelných. Investoři znovu oceňují firmy, které dokážou generovat cash flow bez závislosti na cizím kapitálu.
Shrnutí
Dekáda levných peněz přepsala firemní DNA. Dluh přestal být rizikem a stal se normou. Nyní, když sazby jsou vysoko, se tento model otáčí proti svým tvůrcům. Nová éra kapitálu tak vyžaduje návrat k disciplíně, k financování z reálných zisků a k hodnotám, které trh na čas zapomněl.
Zjednodušeně řečeno: Éra levného dluhu skončila, ale její důsledky teprve začínají.
Pro portál SmartTrader připravil Honza Ottis