Když se mluví o krizích a recesích, většina investorů hledá útočiště v tradičních aktivech, jako je zlato, státní dluhopisy či defenzivní akcie. Existuje však jeden sektor, který často překvapí svou odolností i v nejtěžších časech - luxusní zboží. Zatímco průměrný spotřebitel utahuje opasek, movitější klientela dál nakupuje kabelky Louis Vuitton, hodinky Rolex nebo auta Ferrari. V posledních dvou dekádách se navíc ukazuje, že luxusní značky mohou sloužit nejen jako symbol statusu, ale i jako forma investičního „hedge“ proti krizi.
Luxusní sektor a jeho specifika
Luxusní značky tvoří velmi úzký a specifický segment ekonomiky. Jejich byznys model stojí na nedostatku, vysoké marži a silném brandu, který zákazníci vnímají jako znak prestiže. Zatímco běžný spotřebitel se při zhoršení ekonomických podmínek vzdává nepotřebných výdajů, zákazníci luxusu často pokračují v nákupech beze změny. Tuto odolnost zajišťuje vysoká kupní síla jejich klientely a také psychologický efekt luxusu jako „bezpečného přístavu“ pro hodnotu. Luxusní kabelka nebo hodinky mohou být navíc vnímány jako alternativní investice, podobně jako umění nebo víno.
Odolnost během krizí
Historická data rovněž ukazují, že luxusní sektor má pozoruhodnou schopnost rychle se zotavovat. Po finanční krizi v roce 2008 se LVMH a další luxusní společnosti propadly méně než širší trh a následně vykázaly rychlejší růst. Podobný trend byl patrný i během pandemie v roce 2020, kdy se spotřebitelský sektor propadal, ale akcie společností jako Hermès nebo Kering se rychle vrátily na růstovou trajektorii. Důvod je jednoduchý. Poptávka po luxusu je méně elastická, protože cílová skupina zákazníků má stabilní vysoký příjem, který není zásadně ohrožen ekonomickým cyklem.
Geografie a nové trhy
Dalším důvodem stability luxusního sektoru je geografická diverzifikace. Luxusní značky mají globální přítomnost a dokážou těžit z růstu nových trhů. Zatímco Evropa a USA představují tradiční základnu, největší růst v posledních letech přichází z Asie, především z Číny a jihovýchodní Asie. I v době, kdy západní ekonomiky čelí recesi, bohatnoucí střední a vyšší třída v Asii posiluje poptávku po luxusním zboží. Tento efekt zajišťuje stabilnější příjmové toky pro velké značky a snižuje jejich závislost na jediné ekonomice.
Luxus jako investiční příležitost
Investoři mohou luxusní sektor uchopit několika způsoby. Tradiční cestou je nákup akcií veřejně obchodovaných skupin, jako je LVMH, Hermès či Richemont. Tyto společnosti nabízejí stabilní růst, vysoké marže a často i dividendy. Alternativní cestou je investice do konkrétních luxusních aktiv, která si uchovávají nebo zvyšují svou hodnotu. Jedná se zejména o vzácné hodinky, sběratelské kabelky nebo limitované edice automobilů. Tento přístup se podobá investicím do umění, kde klíčovou roli hraje unikátnost a vzácnost.
Rizika a limity
Přestože luxusní sektor vykazuje nadprůměrnou stabilitu, nejde o bezrizikovou investici. Významným faktorem je závislost na image značky. Jakmile se totiž poškodí reputace, hodnota může rychle klesnout. Dalším rizikem je politické prostředí, například regulace luxusních produktů v Číně nebo vyšší zdanění luxusu. Také změny v chování mladší generace mohou v budoucnu změnit strukturu poptávky. Generace Z má sice stále zájem o luxus, ale často více oceňuje udržitelnost a autenticitu než čistý status.
Závěr
Luxusní sektor se v posledních desetiletích ukázal jako nečekaně stabilní investiční útočiště. V dobách, kdy akciové indexy kolísají a spotřebitelé šetří, zůstává poptávka po luxusu relativně pevná. Tento fenomén dělá z luxusních značek zajímavý hedge proti krizi, ať už prostřednictvím akcií společností, nebo přímého vlastnictví luxusních aktiv. Jde však o oblast, kde je nutná obezřetnost a dobré porozumění specifickým rizikům. V konečném důsledku ale platí, že pokud něco v čase neztrácí svůj půvab ani hodnotu, jsou to právě značky, které dokázaly přetavit luxus v globální symbol moci a stability.
Pro portál SmartTrader připravil Honza Ottis