O energetice se v posledních letech mluvilo především v kontextu dekarbonizace, zelené tranzice a dosažení klimatických cílů. To je však jen jeden rozměr. Tím druhým, neméně důležitým, je celková výkonnost energetických systémů, která zahrnuje schopnost pokrývat rostoucí poptávku a přizpůsobovat se proměnám ve struktuře výroby i spotřeby energie. Jaký je stav světové energetiky v polovině roku 2025 a co z toho vyplývá pro investory i politická rozhodnutí?
Globální struktura spotřeby a produkce
Dle aktuálních dat z BP Statistical Review 2024 činil podíl fosilních paliv (ropa, zemní plyn, uhlí) na globální spotřebě energie stále přes 81 %. Zatímco podíl obnovitelných zdrojů roste, v absolutních číslech zůstává globální energetický mix nadále silně závislý na uhlí a ropě. Evropa je výjimkou, protože zde fosilní paliva tvoří přibližně 69 % spotřeby, přičemž zbytek pokrývají OZE, jádro a dovoz elektřiny.
V kontrastu s tím státy jako Čína, Indie nebo Indonésie stále zvyšují spotřebu uhlí a plynu, protože jejich prioritou je energetická dostupnost a industrializace. V roce 2024 zaznamenala Indie meziroční nárůst spotřeby uhlí o více než 6 % a Čína zprovoznila více než 80 GW nových uhelných kapacit. Z hlediska globálního trendu tak vzniká situace, kdy Západ investuje do dekarbonizace, zatímco rozvojový svět drží hlavní růstový tah v oblasti konvenčních zdrojů.
Role plynu a obnovitelných zdrojů
Plyn zůstává nejdynamičtějším fosilním zdrojem. LNG infrastruktura zaznamenala globální expanzi, a to zejména v USA, Kataru a Austrálii, ale také v Evropě (např. Německo otevřelo v roce 2023 tři nové LNG terminály). Plyn je vnímán jako „přechodové palivo“, protože má nižší emise než uhlí a lze ho rychle škálovat v závislosti na potřebě.
Obnovitelné zdroje, především solární a větrné elektrárny, rostou tempem přes 15 % ročně. Jejich rozvoj je však limitován nedostatkem přenosových kapacit, skladováním energie a geografickou nerovnoměrností. Například v Německu dosahuje instalovaný výkon OZE již více než 65 % celkové kapacity, ale skutečný výkon je často pod 30 % kvůli kolísání výroby a prioritnímu výkupu.
Investiční příležitosti v sektoru obnovitelných zdrojů se stále více přesouvají od samotné výroby k infrastruktuře: bateriová úložiště, smart grid řešení, softwarové řízení spotřeby a hybridní systémy (např. solární energie + baterie + plyn). To odráží potřebu zvyšovat stabilitu celého systému, nikoli jen snižovat uhlíkovou stopu.
Kritické suroviny a výrobní kapacity
Zásadní komponentou energetického systému se staly tzv. kritické suroviny: lithium, kobalt, nikl, měď a vzácné zeminy. Ty jsou nezbytné pro baterie, elektromobilitu a obnovitelné zdroje. Podle dat IEA z roku 2024 je více než 60 % světové rafinační kapacity těchto surovin soustředěno v Číně, zatímco Evropa a USA se snaží vybudovat vlastní nezávislé dodavatelské řetězce.
Výroba solárních panelů a baterií je rovněž koncentrovaná. Čína má přes 80 % globální výrobní kapacity fotovoltaických článků a více než 70 % bateriových článků. To znamená, že energetická tranzice je technicky závislá na dodavatelských řetězcích, které nejsou plně pod kontrolou Západu. Tento faktor začíná hrát stále větší roli i při rozhodování o alokaci veřejných a soukromých investic.
Investiční perspektiva energetiky v roce 2025
Pro investory představuje současná energetika strukturu plnou příležitostí i rizik. Na jedné straně zde stojí zřejmý růstový trend obnovitelných zdrojů a technologií snižujících emise. Na straně druhé však přetrvává dominance fosilních zdrojů a s ní spojená poptávka, kterou nelze v krátkodobém horizontu nahradit.
Tradiční energetické společnosti jako Exxon Mobil, Chevron, Total nebo Equinor stále vykazují silné cash flow a dividendový výnos, zejména díky vysokým cenám ropy. Naopak technologické společnosti, které poskytují řešení pro zelenou transformaci, jako je Enphase, Schneider Electric nebo NextEra Energy, jsou sice oceňovány jako růstové příběhy, ale čelí vyšší volatilitě a cykličnosti investičního sentimentu.
Shrnutí
Energetika v roce 2025 tak není o jednoduché volbě „fosilní vs. zelená“. Jde o komplexní, kapitálově náročný sektor, kde hraje roli bezpečnost dodávek, lokalizace výroby, stabilita sítě i geopolitické faktory. Investoři, kteří se dokážou orientovat nejen v technologii, ale i v infrastruktuře a regulačním prostředí, mohou v tomto prostoru najít výjimečné příležitosti. Energie v roce 2025 už není jen surovinou. Je to strategické aktivum – ekonomicky, technologicky i politicky.
Pro portál SmartTrader připravil Honza Ottis