Odstavení jaderných elektráren v Německu a Rakousku patří k nejkontroverznějším energetickým rozhodnutím posledních dekád. Obě země argumentovaly bezpečností, rizikem havárií a snahou o zelenou transformaci. Po havárii ve Fukušimě v roce 2011 se tento trend ještě urychlil a v roce 2023 Německo definitivně uzavřelo poslední reaktory. Rakousko přitom nikdy nenechalo svůj jaderný blok Zwentendorf ani zprovoznit. Z krátkodobého pohledu šlo sice o politicky populární rozhodnutí, ale z ekonomického hlediska vyvolává otázku, zda se tím obě země nevystavily větším rizikům a nákladům.

Německý model Energiewende

Německo investovalo stovky miliard eur do rozvoje obnovitelných zdrojů. Solární a větrná energie dnes tvoří více než polovinu výroby elektřiny. To samo o sobě je obdivuhodné, avšak bez jádra se země stala závislou na záložních zdrojích. Tyto rezervy často zajišťují uhelné a plynové elektrárny, což znamená vyšší emise a náklady.

Ekonomickým problémem je pak kolísání cen. Větrné a solární zdroje vyrábějí dostatek energie jen tehdy, když jsou vhodné přírodní podmínky. V obdobích bezvětří nebo nízkého slunečního svitu musí Německo výpadek pokrývat dovozem elektřiny ze zahraničí. To zvyšuje volatilitu a žene ceny vzhůru. Průmyslové podniky si proto stěžují na vysoké energetické náklady, které oslabují jejich konkurenceschopnost vůči Spojeným státům a Asii. Německý chemický a automobilový průmysl zase čelí dvojímu tlaku v podobě vyšších cen energií doma a levnějších vstupů u zahraniční konkurence.

Rakouský přístup a jeho důsledky

Rakousko nikdy jádro nespustilo a dlouhodobě sází na vodní energii. Díky alpským podmínkám má v tomto ohledu určitou výhodu. Přesto se i Rakousko potýká s podobnými problémy jako Německo. Vodní zdroje sice poskytují stabilnější základ, ale v obdobích sucha nebo nižších srážek nestačí pokrýt poptávku. Rakousko tak musí ve špičkách dovážet elektřinu ze sousedních zemí, často právě z německých uhelných nebo českých jaderných elektráren. To odhaluje paradox, protože i přes odmítání jádra a uhlí je rakouská energetická stabilita na těchto zdrojích fakticky závislá.

Ekonomické náklady transformace

Energetická transformace není zadarmo. Německo i Rakousko masivně dotují obnovitelné zdroje a investují do rozvoje přenosových sítí. To vše se promítá do cen elektřiny pro koncové zákazníky. Německo má dlouhodobě jedny z nejvyšších cen elektřiny v Evropě, což dopadá jak na domácnosti, tak na podniky. Rakousko sice těží z vodní energie, ale i zde ceny rostou kvůli závislosti na evropském trhu a nutnosti dovozu v krizových obdobích.

Dalším faktorem jsou emise. Německo se zavázalo k ambiciózním klimatickým cílům, ale paradoxně po odstavení jádra zvýšilo závislost na uhlí a plynu. V krátkodobém horizontu to znamená vyšší uhlíkovou stopu a tlak na dovozní energetické suroviny.

Změna postoje a budoucí dilemata

Dnes se ukazuje, že rozhodnutí o odstavení jádra nebylo jen environmentální, ale i politické. Podpora veřejnosti byla po Fukušimě jasná, ale situace po roce 2022, kdy se ukázala křehkost energetické bezpečnosti, mění pohled na věc. V Německu se ozývají hlasy, že jádro mohlo sloužit jako stabilizační zdroj během přechodného období. Rakousko zůstává ideologicky proti jádru, avšak realita dovozů ukazuje, že se bez něj alespoň nepřímo neobejde.

Ekonomické dilema je tedy jasné. Buď budou obě země pokračovat v drahé cestě závislé na obnovitelných zdrojích, akumulaci a dovozech, nebo budou muset přehodnotit své postoje. Ve hře je konkurenceschopnost průmyslu, energetická soběstačnost a schopnost plnit klimatické závazky bez zbytečných nákladů.

Závěr

Německo a Rakousko ukazují, že rychlý odklon od jádra má svou cenu. Ekonomické dopady jsou patrné na růstu cen elektřiny, tlaku na průmysl i závislosti na zahraničních dodávkách. Přestože politicky šlo o populární rozhodnutí, z dlouhodobého hlediska zůstává otázkou, zda se Evropa bez jádra obejde. Energetická transformace totiž není jen otázkou ekologie, ale i tvrdé ekonomické reality.

Pro portál SmartTrader připravil Honza Ottis