Umělá inteligence se stala největším technologickým trendem současnosti a její tempo adopce předčilo očekávání i těch největších optimistů. Zatímco velké technologické společnosti masivně investují do infrastruktury, vývoje a talentů, menší hráči často jen přihlížejí z povzdálí. Vzniká tak nová digitální propast, která může mít dlouhodobé důsledky nejen pro konkurenční prostředí, ale i pro celou ekonomiku. Tento rozdíl se netýká jen firem, ale i regionů a zemí, což otevírá otázku, zda AI nezpůsobí ještě hlubší nerovnosti, než jaké známe dnes.
Obrovské náklady na infrastrukturu a výpočetní výkon
Moderní AI modely, zejména velké jazykové modely (LLM), vyžadují neuvěřitelné množství dat, výpočetního výkonu a financí. Tyto zdroje jsou dostupné jen pro firmy s dostatečnými kapitálovými rezervami.
Koncentrace ve výzkumu a vývoji
Výzkum v oblasti umělé inteligence je stále více koncentrován do rukou velkých technologických společností a elitních univerzit, zatímco menší akademické či podnikové subjekty jsou postupně odsouvány na okraj.
Geografické a socioekonomické nerovnosti v přístupu k AI
Výzkum z USA ukázal, že uživatelé generativních AI nástrojů, jako je ChatGPT, se v počátečních fázích nacházeli hlavně ve vzdělanějších, ekonomicky silnějších a urbanističtějších regionech (např. Západní pobřeží), zatímco méně rozvinuté oblasti (např. Appalačské hory, Záliv) vykazovaly nízkou aktivitu. Jako nejsilnější prediktor zájmu o AI se ukázala být úroveň vzdělání.
Globální nerovnost v infrastruktuře
Udržitelný rozvoj umělé inteligence vyžaduje datová centra, grafické jednotky (GPU) a spolehlivý přístup k internetu. Například celý africký kontinent disponuje méně než 1 % globální kapacity datových center a méně než tisícovkou GPU, což je ve srovnání s giganty z řad Big Tech pouhá „zaokrouhlovací chyba“.
Riziko posílení závislostí a „AI kolonialismu“
Generální tajemník OSN a jeho speciální vyslanec pro digitální technologie Amandeep Singh Gill varuje, že bez vyváženého přístupu hrozí vznik nebezpečné závislosti menších a technologicky méně vyspělých států na umělé inteligenci ovládané velkými technologickými korporacemi. Taková závislost by mohla omezit schopnost těchto zemí samostatně rozhodovat, inovovat a chránit vlastní data. Gill proto vyzývá k vytvoření celosvětově koordinované strategie, která by podpořila budování technických kapacit, posílila přístup k infrastruktuře a zajistila spravedlivé podmínky pro všechny státy bez ohledu na jejich ekonomickou sílu.
Shrnutí hlavních výzev
-
Nerovné finanční možnosti – větší hráči si mohou dovolit masivní investice do AI
-
Koncentrace výzkumu – většina inovací vychází z hrstky institucí
-
Regionální a vzdělanostní nerovnosti – přístup k AI je primárně doménou vzdělaných, bohatších oblastí
-
Globální infrastrukturní propast – přístupy k výpočetnímu výkonu nejsou rovnoměrné
-
Etická a politická rizika – hrozba závislosti a ztráta suverenity menších aktérů
Co dál? Možná řešení
Podle odborníků a mezinárodních iniciativ není situace beznadějná:
-
Budování infrastruktury a přístupu k výpočetnímu výkonu v méně rozvinutých regionech, třeba formou grantů nebo partnerských programů.
-
Podpora vzdělávacích iniciativ zaměřených na digitální gramotnost a AI dovednosti.
-
Regulace a etická pravidla, která podporují otevřené platformy a přístup pro všechny, nikoli jen pro velké firmy.
-
Mezinárodní spolupráce, která respektuje autonomie menších zemí a jejich komunity při formování digitální budoucnosti.